Asta a my

Astičku jsme si pořídili ve třech měsících. Už když si ji mamka vezla domu, tak bylo vidět, že to bude opravdu hlídací pes...

Už v autě si s mamkou vyřizovali,kdo bude pán a kdo bude poslouchat... V konečnym efektu vyhrála Asta:-)

Dědeček ji už od malička učil na hlídání oběktů a aby dokázala uchránit naši velkou zahradu a baráky.

Nejhorší zlom naslat, když Astičce bylo půl roku a děda, jako její paníček, odjel na dovolenou a Astu hlídala mamka.

Po dvou dnech mu mamka zoufale volala, že Astička si opět začíná dokazovat, a tentokrát už jako půl roční štěně, že začne i kousat.

To ji vydrželo dost dlouho a řekla bych, že vždycky když k ní někdo šel, tak šel s pocitem aby se na něj ,,zle nepodivala,,:-)

Nikdy nás nikoho nepokousala a asi po pubertě i pochopila, že se má tak dobře, tak proč by to dělala.

Teď už je Astička babička a stále hlídá velmi  zodpovědně, ale taky je na ni vidět, že už se chce i mazlit