Arax a my

Po tom co nám zemřel Kája jsme chtěli dědečkovi s babičkou pořídit štěňátko. Původně jsme měli vybraného malého černostříbřitého knírače, na kterého jsme se jeli i podívat. Stále tvrdili, že pejska něchtějí, až nakonec přišli s nápadem, že si pořídíme šarplanince.

Nejdřív jsme ho měli mít až příští rok na jaře, ale děda nakonec začal hledat hned, tak jsem mu stím hledáním pomohla a našla jsme na internetu stránku na které byli štěňátka. Jako první jsem se podívala na rodiče a poté co jsem zjistila, že jsou opravdu hezcí, zaslala jsem odkaz na babičky email.

Než jsem se vrátila ze školy domů, tak už děda měl pani obvolanou a zjištěné všechny informace a domluvenou návštěvu. Jeli jsme se na štěňátka podívat v ponděli, kdy byl svátek. Já si vybrala červenou fenečku a když mi bylo řečeno, že fenečku  nechceme, tak mi do oka padl černý pejsek. Jediný můj zájem byli tito dva pejsci. Avšak děda s babinou si vybrali už na internetu modrého pejska. Byl to takový mohutný pejsek a já tím, že jsem spíš chtěla čubičku, tak se mi líbil černý s výrazem fenky.

Na první návštěvě jsem si všimla, že modrému pejskovi teče něco z oka. Paní chovatelka řekla, že jde k veterináři a že se zeptá co to je.

Samožřejmě vybrán byl modrý pejsek a jméno Arax.

Veterinář řekl, že jde o třetí víčko a že se bude muset odoperovat. Počítali jsme stím a když jsme jeli s Primečkem na světovou výstavu, domluvili jsme si ještě jednu návštěvu, abychom viděli, jak roste.

Musela jsem upustit od svého černého pejska a celou dobu se mazlila s modrym, abych si ho udobřila.

Po výstavě pani volala a řekla nám, že pan doktor řekl, že operovat by se nemělo teď, ale až někdy na půl roce psa. Tím, že jsme měli zkušenost s Kájovím okem a modrý pejsek koukal jen na jedno oko, tak jsme slítostí řekli, že modrého pejska nechceme. Paní chovatelka nám nabídla jiné pejsky a tak jsme si vybrali černého pejska a toho nám přejmenovala na Araxe. Tak jsem se dostala ke svému pejskovi, který se mi líbil už od začátku. Jedeme si pro něho 24. 10. 2009...